Dluhopis

.

Dluhopis je druh cenného papíru, který vyjadřuje závazek emitenta (vydavatele) vůči věřiteli. Udává tedy právo požadovat splacení dlužné částky a rovněž vyplácení výnosů k předem stanovenému datu splatnosti.

Tento druh cenného papíru vydávají státy, firmy nebo i samosprávné celky.

.

Na rozdíl od akcií zajišťuje tento cenný papír jistý finanční výnos jejich majiteli. Zakoupení dluhopisu představuje pro jejich vydavatele půjčku, který se zavazuje k tomu, aby pravidelně platil úroky až do konce splatného období.

Dluhopis může mít různou formu – na jméno nebo na doručitele. Pokud se jedná o dluhopisy na jméno, je možné jich přepsat na jinou osobu. V případě dluhopisů na doručitele může veškerá práva vykonávat pouze osoba, která jich vlastní.

U tohoto cenného papíru se mění i úrok, který s ní souvisí. Může být pevný, nulový, proměnlivý nebo i indexovaný – jeho úrok závisí od vývoje indexů mezd, zlata nebo cen.

.

Likvidita

.

Likvidita je finanční pojem, který má komplikovaný podtext. Lze ji definovat jako něco, co je rychle proměnitelné na peníze nebo jakýkoliv jiný druh majetku.

.

Tato finanční oblast však není zcela jednosměrná a lze ji vyjádřit různými způsoby:

  1. Likviditu můžeme taktéž chápat i jako vlastnost majetku. Takový majetek můžeme prodat obzvláště rychle, a to bez poklesu své tržní ceny.
  2.  Rovněž tak je synonymem pro peněžní prostředky disponibilního charakteru.
  3. Z hlediska makroekonomie se často používá v oblasti burz nebo různých obchodů mezi centrální bankou a jinými bankami, kdy centrální banka vykupuje (za určitých stanovených podmínek) přebytek likvidity bank.
  4. Likviditu lze definovat i jako míru schopnosti podniku, který se snaží přeměnit svůj majetek (aktiva) na peněžní prostředky a nimi krýt své splatné závazky – nejlépe v minimálních nákladech.

Likvidita je ukazovatelem toho, jak rychle lze proměnit nahromaděné investice na hotové peníze.

.

Inflace

.

Pojem „Inflace“ by se dal zjednodušeně definovat jako nárůst cenové hladiny zboží v ekonomice. Jedná se o oslabení kupní síly (v praxi – reální hodnoty měny) vůči službám a veškerému zboží.

Jakoukoliv změnu cenové hladiny udává míra inflace a vypočítat ji můžete jako poměr cenového indexu. Ten zahrnuje jak začátek, tak i konec období.

.

Mezi nejpoužívanější indexy patří:

  • Index cen výrobců – je specifický pro odvětví, jakými jsou například stavební práce, zemědělské výrobky a jiné.
  • Deflátor HDP – jeden z nejúplnějších, zaměřuje se na změnu všech statků v ekonomice.
  • Index spotřebitelských cen – udává průměrnou cenovou hladinu spotřebovanou průměrnou domácností.

Vyšší míra inflace má za příčinu nadměrný nárůst peněžních zásob. A až příliš vysoká míra může mít za následek nedostatek zboží na trhu. Nízká inflace naopak snižuje závažnost hospodářské recese. Její pokles je označovaný pojmem dezinflace.

.

Ručení

.

Společně s finanční zárukou, zajišťovacím převodem práva a dohodou o srážkách ze mzdy, se považuje ručení za typ zajištění určitého závazku.

Každý závazek podléhá určitým rizikům a z toho důvodu je ručení jednou z možností, jak co nejvíce efektivně zamezit vzniku možných rizik, které jsou spojené s uzavřením závazkového vztahu. Obecně platí, že ručitel je povinný uspokojit pohledávku vůči věřiteli, kterou měl jako závazek dlužník – jednoduše řečeno pouze v případě, že tak dlužník neučiní. Ručitel se tedy vždy ocitne v podobné situaci jako dlužník, protože je povinný splatit dluh za dlužníka. Dle občanského zákoníku vyžaduje ručitelské prohlášení písemnou formu.

.

Samotné ručení vždy podléhá občanskému zákoníku. Nejčastěji se využívá ve spojitosti se splácením úvěrů, ale i půjček, u kterých věřitel zajištění jednoduše vyžaduje.

V případě hypoték bez registru je jedinou podmínkou k jejich získání ručení nemovitosti.

.